Když mi můj malý syn řekl, že už by si také přál nějaké autíčko na ovládání, tak jsem mu řekla, že mu jeho přání moc ráda splním. Protože jsem byla se synem domluvená, že až bude chtít mít nějakou technickou nebo elektrotechnickou hračku, že mi má dát vědět. My totiž děti vychováváme tak, aby si svých věcí vážily, aby si vážily všech hraček. Takže dětský pokojíček nevypadá tak, že by byl úplně zahlcený hračkami anebo technickými hračkami anebo podobně. Jednoduše je to klasický dětský pokojíček, třeba tak na přelomu osmdesátých let, takže tam není extra moc hraček.

Každý má tak dvě tři hračky, takže si těch svých hraček potom váží a syn mi řekl, že už by si konečně přál nějaké elektronické autíčko, které je na dálkové ovládání. Syn měl totiž šest let a už si ho přál. Přál si ho už loni, ale řekla jsem si, že ještě počkám, jestli tohle bude o to opravdu stát vážně. Dcera už měla panenku, která zpívala. Ona si jí přála také k sedmým narozeninám, a tak jsem řekla, že když chtějí už tyto interaktivní hračky, které jsou opravdu perfektní a vzdělávací, tak nevidím v tom důvod, proč bych je dětem nemohla pořídit. Navíc dcera vždycky říká a prohlašuje, že by chtěla být zpěvačka. Také chodí do kroužků zpěvu.

Myslím si, že takovéto technické věci jsou opravdu kvalitní a vyplatí se, protože takové technické věci anebo technika může děti naučit do na jejich budoucí povolání. Třeba když koupíte panenku, která zpívá, tak to znamená, že asi holčička bude chtít zpěvačka nebo také bude chtít třeba tancovat. Nebo cokoliv jiného, třeba být i módní návrhářka. A když můj syn chce mít autíčko na ovládání, takovou skvělou techniku, kterou vždycky míval i prý můj partner, tak proč bych mu ji nekoupila? Třeba můj syn bude v budoucnu automechanik anebo třeba nějaký profesionální závodník v automobilu.